Reklama
 
Blog | Jan Marek

Co může dát křesťan společnosti?

Tento týden pronesl papež František v Europarlamentu projev, který byl příznivě přijat celým spektrem europoslanců. Je to náhoda?

25. listopadu se uskutečnila událost, kterou asi nebylo možné přehlédnout: Papež František navštívil Evropský parlament a pronesl zde jeden ze svých nejdelších projevů svého pontifikátu. Podle vyjádření některých europoslanců byl projev několikrát přerušen souhlasným potleskem a nakonec se papeži dostalo i „standing ovation“, tj. potlesku vestoje, a to údajně z celého sálu, napříč celým spektrem poslanců, od pravice k levici, od euroskeptiků po největší eurooptimisty. Nedosti však na tom – 27. listopadu zveřejnil europoslanec Pavel Svoboda na twitteru tento text:

Plénum: rezoluce k porušování lidských práv. Děje se něco nepředstavitelného: každý zleva i zprava cituje z projevu papeže Františka. Wow.

Není zvláštní, že byl papežův projev takto přijat? A proč tomu tak bylo?

Reklama

Vystoupení papeže, jeho projev i přijetí, jekého se mu dostalo, mě donutilo přemýšlet nad rolí křesťanů v tomto světě. Můžeme se domýšlet, co všechno zapůsobilo na europoslance, zda to bylo osobní charisma papeže, jeho pověst, jeho obratná promluva nebo ještě něco jiného?

Názor, který bych Vám chtěl nabídnout, zní takto: papež František zaujal europoslance především tím, že pronesl proroctví. Co tím myslím?

Zkusme se podívat, jak vnímá proroka judaismus: hebrejsky se „prorok“ řekne „náví“ – dalo by se to přeložit jako „vidoucí“, „ten, který vidí“. A co vidí? Vidí Hospodina, vidí Neviditelného, má oči otevřené pro to, jak Hospodin působí zde na zemi. Má otevřenou mysl pro Jeho konání a je poslán k tomu, aby ostatním zvěstoval to, co vidí. Aby i ostatní věděli, kde je Hospodin a kde není, kterou cestu si vybral Hospodin a tudíž je bezpečná, a kterou cestu Hospodin nevybral. Prorok vidí natolik do budoucnosti, nakolik tuto budoucnost ovlivňuje naše současné jednání, naše současné rozhodování, cesta, kterou v současnosti volíme. Prorok znovu aktualizuje Boží vizi, ať už o člověku, ať už o směřování každého jednotlivce, nebo také celé společnosti. Je to pastýř nejen lidu, ale i jednotlivého člověka.

A v tomto duchu bylo papežovo slovo opravdovým proroctvím – ukázalo směr, ukázalo problémy dnešní doby, ukázalo základy, na kterých byla kdysi stavěna myšlenka sjednocené Evropy a ke kterým by bylo správné se znovu vracet a znovu je promýšlet. Ukázal směr, dal novou naději, ukázal boží pohled na Evropu. Přesně tak se projevuje prorok a mystik – oba odhalují Boha, na rozdíl od mysticismu, který spíše Boha zatemňuje.

A toto vidím jako základní úkol pro každého křesťana v dnešním světě – být natolik otevřený pro Boha a jeho působení, abychom se mohli všichni stát proroky Boha pro tento svět. Nejen celý svět, ale i společnost okolo nás, naši obec, rodinu a nakonec i nás samotné. Abychom skuteečně osvědčili Boží slovo o proroctví, které je dvousečným mečem – zasahuje nejen „cíl“, ale též proroka samotného. A je to, samozřejmě, úkol především pro mě samotného… Kéž bych mu dostál se ctí.